O dětech v Nepálu

  

                                                                                         foto Hana Janatová

Náš první dojem z dětí v Nepálu? Jsou veselé, hravé. Další dojmy přicházejí postupně.  Velmi často se usmívají, mají bystré oči a jsou neustále v pohybu. Vše nové a neznámé nadšeně vítají, jsou zvědavé a zvídavé, některé smělejší, jiné více stydlivé. Prakticky stále je vidíte v dětských skupinkách, kde jsou pohromadě kluci a holky různého věku, hrají si, starají se o sebe, dohlížejí na mladší sourozence. Rodiny jsou velké, s větším počtem dětí, babičkami a dědečky pod jednou střechou. Většina dětí žije v nesrovnatelně chudších podmínkách než naše děti. Je zde velký rozdíl mezi městem a venkovem, mezi úrodnými nížinami a drsnými horami.

Podařilo se nám navštívit základní školu v Kathmandu, hlavním městě Nepálu. Paní učitelky nás přijaly vřele, děti byly nadšené – konečně změna a zpestření vyučování. Většina dětí chodí do školy ráda, učitelky jsou vlídné. Z našeho pohledu je však školní výuka velmi jednotvárná, založená na memorování. Přirovnaly bychom ji k české škole 19. století. Pochopily jsme, proč Tsiring byla tak nadšená z barevných obrázků v Průvodci. Ve třídách chyběly barevné učebnice, pastelky a jiné interaktivní pomůcky. A to pozor - školy v hlavním městě jsou nejlépe vybavenými školskými zařízeními v zemi.

Tady a teď se uzavřel kruh našeho putování a vznikla definitivní myšlenka barevné knížky pro děti, které přicházejí do 1. třídy a musí se učit nepálsky a anglicky zároveň.

Jak knížka vypadá, jak bychom ji chtěli dostat k nepálským dětem se dozvíte v části O distribuci knihy pro Nepál.